Lidé
(1966, Plzeň), básník, jeho tvorba vychází z experimentální poezie ve spojení slova, hlasu a zvuku. Publikoval v časopisech Iniciály, Tvar, Souvislosti, Pandora, Literární noviny, Psí víno… Jeho tvorba je zastoupena v antologiích Krajiny milosti (Karmelitánské nakl. 94), Ryby katedrál (Petrov 2002), Soví let (Protis 2009), Nejlepší české básně 2010 (Host 2010). Vydal několik básnických sbírek: Za sedmero zain (Krásné nakl. 1991), Parapoesie (Krásné nakl. 1993), Zbla (redakce Pakáž 1994), Nultá táhla (Protis 1994), Utrum éther (Krásné nakl. 1997), MU (soukromý tisk 2010), Omamné odéry (Krásné nakl. 2012). V roce 2016 vyšel výbor z jeho básnické tvorby Za vyplazený jazyk (Krásné nakl. 2016) a autorská antologie ze světové poezie Ultimátní básník u bran absolutna (dybbuk 2016).
Tomáš Tykal
Básník Miloslav Topinka nám ve svém esejistickém díle odkrývá cestu hlubokého vhledu do podstaty všech věcí skrze poezii, jakožto jedním z možných mystických prostředků k dosažení porozumění univerzu. Nejde tedy o pouhou literaturu, ve svých textech nám nastiňuje pravou moc slova, která nás provází už od počátku světa, jak je psáno už v bibli: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh…“
V Kampusu Hybernská pokračuje program „literárních luhů a hájů“; tentokrát sem zavítají autoři a autorka z jihozápadu Čech. Přijďte si poslechnout Roberta Jandu, Jana Sojku a Irenu Velichovou!
Robert Janda a Pavel Novotný vystoupí 13. června v Knihovně na Vinohradech za moderace pořadatele Roberta Wudyho.
Ačkoliv vyvře liny slov v tvorbě básníka Emila Juliše jsou úzce spjaty s místopisem vulkanických hor Českého středohoří, stojí jeho poezie široce rozkročena nad celým výsostným územím české literatury. (Robert Janda)
Ať se propadnu
dosáhnu jednou na vrchol
co po svých se
věčně překračuje
I prázdnota těhotná vlastním je pojmem. Němou do ran sype sůl jak do krmelce (nic-aby-něco-přece-znamenalo) – na čekanou. Hou – hou!
Básník Miloslav Topinka nám ve svém esejistickém díle odkrývá cestu hlubokého vhledu do podstaty všech věcí skrze poezii, jakožto jedním z možných mystických prostředků k dosažení porozumění univerzu. Nejde tedy o pouhou literaturu, ve svých textech nám nastiňuje pravou moc slova, která nás provází už od počátku světa, jak je psáno už v bibli: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh…“
Zatímco surrealismus operuje především v rovině nevědomí a náhody, Vysoká hra se neomezuje pouze na tuto polohu, ale využívá všech dostupných prostředků k tomu, aby uchopila prožívanou skutečnost jako celek všemi smysly, které zahrnují jak vědomou racionální práci s myšlenkovou složkou, tak i tu mimosmyslovou.
Rilke pochopil magii hlasu, že sama řeč nemůže, moc slova dotváří až jeho zvuk.
On, Jean Arthur Nicolas Rimbaud, o kterém se povedou řeči až do konce světa, který se nikdy neomrzí ve věčných sférách poezie, ten, který jednou provždy povýšil pouhé básnické umění na skutečný fyzický stav bořící všechny možné hranice…
Ať se propadnu
dosáhnu jednou na vrchol
co po svých se
věčně překračuje
I prázdnota těhotná vlastním je pojmem. Němou do ran sype sůl jak do krmelce (nic-aby-něco-přece-znamenalo) – na čekanou. Hou – hou!
Ačkoliv vyvře liny slov v tvorbě básníka Emila Juliše jsou úzce spjaty s místopisem vulkanických hor Českého středohoří, stojí jeho poezie široce rozkročena nad celým výsostným územím české literatury. (Robert Janda)
