AB

Rozhovor s Boženou Správcovou

Čína

Kramaření v tajnostech

S básnířkou Boženou Správcovou o Já, roztříštěnosti i kritice nezaplacené…

Rozhovor s Boženou Správcovou Z čísla 3/2016

Minulé číslo Tvaru jsme věnovali klasické čínské literatuře, tak se na úvod vydáme hedvábnou stezkou: vím o tobě, že se věnuješ tchaj-ťi. Co pro tebe znamená? Jak ses k němu dostala?

O tchaj-ťi jsem poprvé slyšela od grafologa Jana Jeřábka. Mluvil o něm tak pěkně a často, až jsem si na to zvykla jako na takovou jeho osobní zvláštnost, a přestala to vnímat. Pak jsem ale jednou šla z nákupu a uviděla na sloupu inzerát, že čínská škola bojového umění otevírá kurz pro začátečníky. V té době jsem zrovna nějak trpěla nedostatkem pohybu, a tak jsem moc neváhala… 

A kolik let tchaj-ťi cvičíš?

Čtrnáct. Ale to je jedno, záleží spíš na tom, jak moc to bereš vážně.

A jak moc to bereš vážně?

Poslední dva roky dost. To cvičení je docela komplikované, člověk se na něj musí opravdu soustředit. Aspoň po tu dobu, kdy cvičíš, musíš bezpodmínečně přestat myslet na cokoliv jiného. Nejen že se při tom rozpustí zbytečné svalové napětí a různé tělesné zkrouceniny, do kterých se během dne maně naskládáš, ale rozpustí se i lecjaké zkrouceniny mentální. Když pak z tělocvičny odcházíš, jsi lehčí, tak trochu letíš. Spousta věcí se najednou jeví jako méně naléhavé než před dvěma hodinami.

A je to taky svého druhu meditace…

V některých příručkách se píše, že je to meditace v pohybu.

Zajímá tě filosofie, která tchaj-ťi zakládá? Taoismus a další nauky? Nebo ten duchovní rozměr vnímáš spíš na pozadí praxe?

Zajímá, ale žádný znalec těchto nauk ze mne nikdy nebude. Spíš se je snažím skromně praktikovat – při cvičení, ale třeba i při jízdě metrem.

Vzhledem k tomu, že tvůj mistr je Číňan, zarazilo tě něco na „čínském“ způsobu myšlení? Je to „vyjevení jiného“? Anebo se podobá našemu západnímu myšlení a lze je přemostit?

Já myslím, že čínské myšlení je ještě mnohem „jinější“, než to na první pohled vypadá. Čínská kultura je prastará a zkušená a je doma v úplně jiných podmínkách než ta naše (teď myslím i třeba takové detaily, jako je vlhko a vedro, které je podle mne příčinou krásy a všudypřítomnosti vějířů, nebo mlhy a mlžné opary, ve kterých nádherně vyniká černá, červená a další jasné barvy…). Obsahuje ale i zkušenost několika posledních generací, zahrnující např. válku, kulturní revoluci, hladomor, politiku jednoho dítěte, a také méně nápadné věci jako permanentní nával v ulicích, nulové soukromí a nelítostnou konkurenci ve všem… Například náš ještě stále tak oblíbený individualismus, šokování měšťáka a bourání zažitých pořádků Číňané chápou jako výraz politováníhodné hlouposti. Pro nás je zase třeba naprosto nemožné proniknout do soustavy jejich společenských pravidel, můžeme se jim leda bezmocně smát, ale ona asi nevznikla jen tak z dlouhé chvíle – Číňany nejspíš staletí naučila některé emoce a jejich projevy ritualizovat (a tím odosobnit, ztlumit), aby jim to jejich „mraveniště“ neexplodovalo. Ale i v Číně se v poslední době děje něco, čemu sinologové říkají „westernizace“ a co jejich tradiční hodnoty převrací naruby…

Ve vinohradském Wushucentru jistěže občas vznikne nějaká záhadná situace – když třeba my Evropané řekneme nebo provedeme něco, co Číňané chápou jako nezdvořilé, případně naopak. Zároveň se ale ví, že to nebylo naschvál, je tam z obou stran spousta dobré vůle k přemostění, jak říkáš. 

Když se ještě vrátím k postavě mistra, ve sbírce Strašnice máš výraznou expresivní báseň nazvanou „Mistr“. Jak moc souzní báseň s postavou konkrétního mistra?

Ty mě zkoušíš, viď? Ne, autorský komentář básně nebude.

Načítá se.

Načítá se.

  • Adam Borzič

    (1978) je šéfredaktorem literárního obtýdeníku Tvar od roku 2013. Spoluzaložil básnickou skupinu Fantasía, s níž vydal společnou knihu Fantasía (Dauphin, 2008). Dále publikoval básnické sbírky Rozevírání (Dauphin, 2011), Počasí v Evropě (Malvern, 2013), za kterou byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu, a Orfické linie (Malvern, 2015). Ukázky z jeho poezie byly přeloženy do několika evropských jazyků. Vedle literatury se zabývá psychoterapií a spiritualitou.

  • Božena Správcová

    (1969, Praha), do roku 2012 pracovala v redakci Tvaru. Vydala několik básnických knih (Guláš z Modrý krávy, MF 1993; Výmluva, ČS 1995; Večeře, Host 1998; Požární kniha, Trigon 2004; Východ, Trigon 2011; Strašnice, Trigon 2012), jednu prozaickou (Spravedlnost, Host 2000) a dva knižní rozhovory (s Ivanem O. Štampachem, 2004, a Janem Jeřábkem, 2005, oba Nakl. Lubor Kasal). Žije v Praze 10.