DW

Budoucnost veřejných knihoven

(Ad polemika o vývoji knihoven ve 21. století, kterou jsme v tištěné verzi Tvaru zahájili loni na podzim v čísle […]

Drobná publicistika – Zasláno vyšlo 13. 6.

(Ad polemika o vývoji knihoven ve 21. století, kterou jsme v tištěné verzi Tvaru zahájili loni na podzim v čísle 20/2016 a která následně pokračovala v číslech 2, 3, 4, 6, 8/2017. Tuto opožděnou reakci už neotiskujeme, neboť téma jsme prozatím uzavřeli, ale dáváme jí prostor zde.)

V posledním čtvrtstoletí se zásadně proměnila funkce veřejných knihoven u nás. Už neplatí původní „knihovnický zákon“, který přikazoval zbudovat veřejnou knihovnu v každé obci (pokud byly v místě jinonárodnostní menšiny, musel se fond budovat i pro ně). Dnes je důležité „zajistit občanům přístup k informacím“. Pozměnila se i potřeba, proč knihovny v obcích zřizovat. Dnes již knihovny zdaleka neplní jen funkci „edukační“, ale stále více se proměňují v komunitní místa, kde lze příjemně strávit volný čas, ať už jednotlivě nebo ve skupině. Výrazně se proto změnil také vzhled interiéru. Zřizovatelé se snaží vytvářet moderní a příjemné prostředí, kde návštěvník rád setrvá delší dobu – ne nadarmo se razí trend: „Knihovna, obývák obce“.

Dnes už žádná knihovna nevystačí jen s půjčováním knih a časopisů. Naopak její činnost musí být rozmanitá a zapojená do kulturního života dané lokality. Samozřejmě dochází také k proměně obsahu fondu knihovny. Rozvíjející se technické vymoženosti postupně vytlačují původní papírové knihy. Stále „chytřejší telefony“ a rozličné „čtečky“ umožňují zpřístupnění literárních děl, aniž by bylo nutné přenášet kamkoli velké množství objemných svazků. Je otázkou času, kdy budou zcela vyřešena autorská práva a tak bude možno zprostředkovat zájemcům širokou škálu nabízených titulů. Vypadá to, že nebude ani třeba navštěvovat „knihovny“, tuto službu si bude moci kdokoliv zařídit přímo z domova.
Samostatnou kapitolou je složení nabízené literatury. Má veřejná knihovna své čtenáře „vzdělávat, kultivovat, pomáhat jim rozšiřovat obzory znalostí“, nebo má poskytovat literaturu, o kterou je zájem, která se hodí k příjemnému užívání volného času? Neustálá otázka zní: „Je pro nás důležitější kvalita nebo kvantita?“

Abych řekla pravdu, neznám odpovědi na všechny otázky a neumím předpovědět, jaký bude vývoj. Jsem „knihovník klasik“. Mám ráda papírové knihy, těší mne, když se mohu pohybovat mezi regály plnými knih, ze kterých na mne vyčuhují barevné obálky. Miluji vůni nových knížek a po celý profesní život se snažím, abych něco z toho předala svým čtenářům. Papír je mi daleko příjemnější na dotek než studená obrazovka. Neříkám, že ji nevyužívám, ale není to má priorita. Také můj postoj k obsahu fondu knihovny je možná „staromódní“, ale myslím si, že ve veřejné knihovně by neměla chybět díla klasické literatury, i když nejsou „módním hitem“. Je možné polemizovat o formě předloženého díla. Těžko chtít od mládeže, pro kterou je „tablet a počítač“ od dětství nedílnou součástí života, aby se vracela k tradičním knihám. Ale stejně si myslím, že i pro ni může být setkání s papírovou knihou příjemným nečekaným zážitkem. Záleží tu ale hodně na učitelích a na nás knihovnících, jestli najdeme vhodnou formu, jak její zájem získat. Je třeba zvolit neotřelou a zajímavou formu. Nevystačíme jen s předčítáním z knih. Mnohdy je inspirativní setkání s autory doplněné autorským čtením. Dost mne udivuje, že knihovny málo využívají „interaktivní pomůcky“, které najdeme v muzeích, na výstavách či jiných akcích pro veřejnost.

Knihovny mají nezastupitelné místo v propagaci regionu – ať už se jedná o regionální historii, představování významných osobností nebo současné trendy. Besedy a výstavy ze života regionu návštěvníky vždy zaujmou.

Je mi jasné, že pokrok nelze zastavit a každá generace přináší nové poznatky. Rychlý technický vývoj ale často probíhá překotně a média se velice rychle proměňují. Když vezmu v potaz, že tištěná papírová kniha slouží čtenářům několik století, a pokud dojde k jejímu poškození, dá se většinou nějakým způsobem opravit. Podívám-li se na vývoj technických médií, nestačím sledovat vývoj – dneska už nepřehraji diskety, kazety… Netuším, jaká je životnost CD. Rychlý rozvoj nutí zřizovatele neustále měnit technické vybavení knihoven. To u těch menších je dost zásadní problém.

Pevně doufám, že i když technické možnosti zjednoduší získávání poznatků a umožní širší výběr literatury, zůstanou knihovny (alespoň ty venkovské) ještě určitý čas místem, kde se lidé budou rádi setkávat a předávat si zkušenosti a znalosti nejen v knihovně získané.
Nedváno se v Kaplici stěhoala městská knihovna do nově zrekonstruovaných prostorů v kulturním domě. Zástupci města k nové knihovně přistupovali velmi zodpovědně, dokonce v minulém roce vyjela malá skupina v čele se starostou a vedoucí knihovny na zkušenou po několika nově otevřených knihovnách. Architekt, který vše projektoval, po celou dobu své nápady konzultoval s knihovnicemi a kupodivu dokonce akceptoval jejich připomínky. Naše knihovna má kolem 45.000 svazků a pomalu začíná také nakupovat zvukové knihy, na které byly vyrobeny speciální regály a počítá se, že budou do fondu přibývat. Nepracuje se u nás ještě se čtečkami nebo tablety, ale v budoucnosti se bez nich knihovna neobejde. Však ji také kaplický starosta všude prezentuje jako mediatéku.

Nezbývá než počkat, jak se věci vyvinou. Dobré nápady podporovat a ty „bláznivé“ opatrně eliminovat. Jsem přesvědčena, že ať knihovna nebo mediatéka, musí to být místo, kde je lidem dobře a kde se vždycky dozvědí něco nového.

Autorka je knihovnice z Kaplice.