Zuzana Lazarová: Železná košile (Fra)

Porotou oceněno za „napětí mezi racionální konstrukcí a surrealistickým východiskem, které drží krajnosti na uzdě“.

„Podstatná je podle mě časovost sbírky, že to byl proces, který se utvářel/vyvěral 5 nebo 6 let. Ona je ta sbírka vlastně dost tematicky semknutá od začátku až do konce. Ohnisko zájmu je člověk ve své zranitelnosti, prozkoumávám pasti jeho těla a vystavuji ho všelijakým krutostem. Vedu s ním nesmiřitelný dialog. A ačkoli píšu jakoby z pozice poraženého, ve skutečnosti je to sbírka plná troufalého vzdoru. Takový cynický realismus říznutý milostnou poezií,“

Helena Černohorská: O trudném konci Marie Večeřové a korunního prince Rudolfa (Bylo nebylo)

Porotou oceněno za „konzistentní styl, nečekanou starosvětskost a vlídnou jinakost“.

„Začínala jsem s psaním filmových námětů a povídek a snila o studiu scenáristiky. Jenže jsem si uvědomila, že to není film, co mě fascinuje, ale mluvená řeč – slova nažitá každým člověkem jinak, která vyřčená nikdy neznamenají totéž. Restriktivnost scenáristiky mi rychle přestala vyhovovat – až próza mi dovolila volně nakládat s jazykem. Tématem je pro mě především stáří, ke kterému se opakovaně vracím, jeho tichá nedůstojnost. A dále paměť – tolik nespolehlivá, a nakonec vždycky svobodnější než sama fantazie,“

Sára Vybíralová: Spoušť (Host)

Porotou oceněno za „suverénní a originální vypravěčský typ, který překračuje hranice současné české prózy“.

Myslím, že povídky v knize Spoušť pojí nejvíc ze všeho téma solitérství, které může být bolestivé i opojné a kterého se těžko vzdává. Baví mě vžívat se. Taky je pro mne asi typické něco, čemu by se dalo říct autorské lajdáctví: ráda trochu mlžím a vůbec mi nevadí, že neumím konce,“

Partnerem projektu je Magistrát hl. města Prahy. Cena Jiřího Ortena je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR. Tradičním sponzorem je tiskárna Akcent.