Současná česká literatura sice nedosahuje mezinárodních vrcholů a obraz naší běžné literární produkce ovlivňuje fakt, že je možné vydat takřka cokoli, přesto ale stále vycházejí díla, která jsou hodna pozoru. (Pavel Janoušek, První bilance 2014)
V přednáškovém sále ÚČL AV ČR se uskuteční veřejná diskuse Česká literatura 2015: první bilance. Teze o literárních událostech posledních dvanácti měsíců přednesou Tomáš Gabriel a Petr Hrtánek. Diskutovat s nimi budou Michal Jareš, Pavel Kořínek, Jiří Zizler a přítomné publikum. Moderuje Pavel Janáček.
Jednou z domněle odvážných, dnes již samozřejmých tezí oné doby bylo, že pokud by se podařilo krizi kritiky překonat, mělo by to blahodárný dopad nejen na schopnost čtenářů k literatuře přistupovat a číst ji, ale zprostředkovaně i na zlepšení schopnosti celého národa kriticky myslet, volit si úctyhodné představitele atd. Dnes již víme, že tato závislost skutečně platí.
Pavel Janoušek mne ve svém článku „Jsem starý a hloupý srandista, co si už nenechá poradit“ vyvolal jménem, jako druha postiženého stejným příkořím: zákazem nevážnosti, čímž obě polemiky nepřímo spojil a donutil mne tím k reakci.
Celkem nedávno jsem od jednoho nejmenovaného slovenského autora slyšel, že slovenská poezie je v současnosti lepší než slovenská próza – a že je v mnohem lepší než poezie česká.
Přestože jsem kouzlu Gabrielovy sbírky nepropadl, dokážu ocenit odvahu, s níž se autor do svého pokusu pustil.