Třetí básnická sbírka Adama Borziče Orfické linie přináší třináct převážně rozsáhlejších skladeb (např. „Orfické gesto: esej“, „In illo tempore“, „Fénixova pošetilost“). Razantní imaginací i některými motivy (prolínání osobní a společenské, erotické a duchovní roviny navazuje na své předchozí básnické knihy Rozevírání, Počasí v Evropě), současně sbírka přináší nový pól – oscilaci na pomezi lyriky a esejistiky. Tomu odpovídá převaha komponovaných delších skladeb. Orfické linie prvotně tematizují čas. Odkaz k Orfeovi představuje ve sbírce trhlinu, kterou prosvítá arché básnické zkušenosti, které je nesamozřejmým základem pro setkání a utkání s dějinností (tu ovšem Borzič čte na pozadí křesťanské tradice). Ve sbírce se prolíná časné a věčné a mísí v autorově vlastním existenciálním čase. Patos a étos v intimitě lidského srdce. Zpěv těchto básní se rodí z temnoty nevědění a proto ve světle vědomí koktá.

Autorská čtení v Café Neustadt kurátoruje spisovatel David Zábranský.